श्लोक 27
॥27॥को विस्मयोऽत्र यदि नाम गुणैरशेषै- स्त्वं संश्रितो निरवकाशतया मुनीश! । दोषैरुपात्त-विविधाश्रय-जात-गर्वैः स्वप्नान्तरेऽपि न कदाचिदपीक्षितोऽसि ॥२७॥
हे मुनीश! इसमें क्या आश्चर्य कि समस्त गुणों ने अन्यत्र अवकाश न पाकर आपका आश्रय ले लिया? विविध आश्रयों को पाकर गर्वित हुए दोषों ने तो आपको स्वप्न में भी कभी नहीं देखा।
ऑडियो नहीं है
ko vismayo'tra yadi nāma guṇair aśeṣais tvaṃ saṃśrito niravakāśatayā munīśa! । doṣair upātta-vividhāśraya-jātagarvaiḥ svapnāntare'pi na kadācid apīkṣito'si ॥27॥
No wonder the virtues, not finding a place anywhere, found in Thee a fit receptacle and reposed there. The sins and defects, full of pride without care, could not dream of Thee, being accepted everywhere.